20. srpna 2007

Emanuela a Makový panáček


V němé póze

s černýma očima

plíží se po narkóze

a s úšklebkem usíná

chladná jako ocel

ostrá jako břit

slova jako popel

ve zlato chce proměnit

bodá jako včela

královna co budí cit

ze snu probudit se chtěla

léto v sobě pohltit

však jen tak nezměníš

tu lidskou povahu

kameny nevzbudíš

tak proč skákat do davu

právě kvůli nim

zůstaň přesně takový

jakým ses ze tmy narodil

já...jsem panáček makový