16. května 2015

Prosba


Stojím opodál léta v zimě

země se třese a ty přesto klidně spíš v mém klíně


Ptám se kam jsme se poděli když v krbu se pálí dubové dřevo

proč nejdeme po stejné straně ale každý sám, vpravo a vlevo


Až se jednou probudíš ze snů a nočních můr

možná, že v srdci zůstane troška cukru a hlavně kamenná sůl


Možná, že někdy na tě myslím až moc

a že svým tichem volám západ noci o pomoc

a že až to přijde budu se konečně smát

než abych celý život musel se pořád ptát


Jak přežít mám...

bez tebe a sám...