29. listopadu 2015

O chytání mořských panen


V troskách

zničených po staletých vodách

které trvaly

jen okamžik


Slyšíš?

To hřmění

když vítr zvedne břehy

a odnese přístřeší


Tisíckrát

díval jsem se do očí

a podruhé

i když ty oči nevidím


Pod peřinou

je svět

bezpečný...


Nemluv

jsi daleko

bouře zrozená z popela

snílkům dává černá křídla

a kapky krve z jazyka


Protože na to

se nikdy

nezapomíná

protože to jsou příští životy


Když dnes roztrhneš obálku s rudým pruhem

a v něm

exekuce

na doživotí


A vítr zase zvedá ty své plachty

a jen zasvěcený ví

že některé lodě odpluly jiným směrem

a v takovém počasí

je nikdy nechytíš...