Archiv pro 'Poezie'
Vzpomeň si…
Listopad 26th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Láska si za víčky
ukusuje z parapetu
tvou náklonnost
večer co večer
v pokleku
Tvé barvivo
i když chudší jsem
za vinou genetiky
ochutnávám pohledem
lačným po svádění
Pojď zhasnout den
a večerní romanci
nasadíme masku vzpomínek
která vážila víc
než naše otázky
Jsme slabí
a v bílých hrníčcích
topíme kafe
cukr
smetanu
Tak nasyp mi sůl – do dechu…
Kam básník nemůže
Říjen 31st, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
V podepsaných půlměsících
dva tvoří jeden
v ulici slepé
střetávaj se, a myslí, že je leden
A zatím je listopad
pouhý krok cesty chybí do konce světa
odbočka vlevo, vpravo, schody
třeba vedou do nebe…pekla…poeta…
Z otevřeného okna…
Říjen 19th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Z reklamy na barvené ticho
sedřené kožní náměstí
drobné tetování na břicho
spolu zakopávaj o štěstí
Mandlové oči nezvedne
má přece vlastní hlas
se střechou okolo staženou
jezdí na červenou v nás
A když svítání znenadání
rozpustí večerní stín
prodlouží se rosa skrání
malovaný básnířky splín
V trávě místo snídaně
hliněné boty s podpatky
melancholický úsměv do dlaně
schovaný za zrcátky
Na zastávkách po nocích
bloudí a hledá svá jména
a na snášejících se oblacích
je ukřižována…zatracena
Občas, když vítr se záclonou si hraje
a vůně čerstvých kaštanů je vodopád
navlékne šaty, posune čas, potichu šeptaje
protože taková je ona, a stejný je i listopad
Z bazénu
Říjen 17th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Jsem MAXIMÁLNĚ apatický
jsem protože mi v žilách neproudí krev
jsem protože karamel a zdravé zuby prej mohou jít dohromady
/říká orbit na obalu/
jsem, protože jsem opilej
ALE
až vystřízlivím – postavím na balkónu růžový bagr
a z mého nového apartmánu s luxusní koupelnou
budu dělat duhové bubliny, které doplavou až do moře
/mrtvého, to nadnáší/
a tam si chytím žraloka – vydličkou
A VY SE NESMĚJTE, směju se jen já
Jugooranž
Říjen 16th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Někde v té kůře mozkové
nebo ovocné
/pomeranč je ovoce nebo zelenina?/
se skrývají otázky, co kdyby…
Ale na to se nehraje
jsou jen jména bez významu
tradiční jogurty s náplní
a bonbony, které někdo rychle vycucá
Zbyde jen prázdná plastová láhev – nevratná
která si zaslouží jediné – zrecyklovat
Podzimní malovánky
Září 12th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
V podzim jsi vstoupila po špičkách
jako vánek co v ústech s první žvýkačkou
zabije příchuť hořkých mandlí
a malovaných vzpomínek
na zakázku vyrobených
Trpaslíci jdou a zpívaj si své hou
v rukách malý plamínek
a na cestě pár kapek z jeskyní
ve kterých jsme trávili svá dětství
A dospívání?
Ne, není nám do zpěvu a už nejsme dospělí
jsme za obzorem a ty to víš
marně se z okna nakláníš
a na špičkách se houpeš abys došáhla na Měsíc
Utrhnu ti jahody, chceš?
a pak až bude léto lehneme si do trávy
budeme prstem ukazovat na oblohu
a z malých oblak si budeme dělat co budeme chtít
A až začne pršet
necháme zmoknout naše propletená těla
a beze slov se rozpustíme do hlíny
protože postel s nebesy se už nedělá
a najít výrobce je nemožné…
Ženili se komáři
Srpen 28th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Komáre na stěně
nabízím ti žílu
není zlatá
jen plná dřevěných třísek
napij se a nepolykej
nejprve vychutnej vinných chutí
zabalených do očistných proměn
pak se zhluboka nadechni
a…
Za úsvitu lehl do zablácené příkopy
neznámý vojín
s promačkanou čutorou
a bodákem v srdci
vrátil se ze zemí
kde i očkování nemusí stačit
a člověk se dostane pod palbu cizích příchutí
a podlehne…
Ženili se komáři
sudy vína vypili…
Slavíci
Srpen 24th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
V malém domku z ostruží
touha tepe zpod kůží
v zimě smích
v létě hřích
Stopy z písku v předsíni
na šachovnici jediní
babočka admirál
dáma a její král
Pohlazení z malých rtů
vůně pekla bez čertů
volají svá jména
v naručích schoulená
Bedrunka však mlčky mává
není takhle hmyzožravá
že raději má jiný směr
láska, ta je nad poměr
Ze slzavého objetí
prach se mění v staletí
s mizejícím odlivem
slábnou hlasy, studí zem
Navěky už v rubáši
sami sebe nesnáší
prázdné slzy křičící
do ticha jak slavíci
A přesto ve svých zvláštních snech
doufají že změní běh
že v létě hrát si budou dál
vždyť takový je život, tak kdo by se ho bál
Tarot
Srpen 18th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Napíšu pozpátku pár jednoduchých vět
jen aby vnitřní vesmír potichu řádil
a v koutě z rozbitých střepů lepil zrcátka
Jsem slepý a v odrazech vidím pouze malé úsměvy
ty velké zůstaly na pískovišti
kde stavěli jsme po nocích pohádkové paláce
A pak přišel sirény příliv
a slaná voda smetla křišťálová zrnka
která znamenala štěstí v našich představách
Hejna racků nás už nezdraví
vzali nám náš vlastní dech
a naše těla nechali ležet pod útesem
Jezte veškerá hyeno
chutnejte si na tom mém
zlaté rybky už totiž nikdo neloví a kartářkám došla trpělivost
Ve tmě sám…umírám…
Kohoutek
Červenec 25th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Promiňte že žiju, a že existuju
opálil jsem si ruce
v dlouhé řadě
na promenádě
zahodil poslední báseň
a ve tři ráno
dal hudbu na tácek
všem v paneláku
A až dohraju všechna kytarová sóla
vyplivnu bílou žvýkačku
pár slin
a zubů
Zdobí mne tetování
na cizím těle…
Jsem punk…
(but punk is dead)
Nejnovější komentáře