Vše à la Bolognese
Spím málo, a nepravidelně…stejně tak jako tlukot mého srdce, výkyvy štěstí, smutku, bolesti…vlastně komu to chci namluvit, o štěstí nemůže být řeč…přejídám se a je mi to jedno, stejně mi už tady chybí udělat jen 2-3 věci, a pak ať mi puknou cévy, játra, cokoliv, hlavně rychle a bezbolestně…není mi do breku, prostě jsem zapadl do stavu choďte si po mně, jste mi fuk…mohl jsem mít řezačku za 20 korun, normální cena je přitom u toho modelu okolo 1100, právo bylo na mé straně…ale jsem slabý se dohadovat a tak jsem nad tím mávl rukou, je mi to vlastně jedno…sháním textaře, odmítám zakázky, je toho tolik, že nevím co dřív…a nevím co s dlužníky…je krize…a co jako kurva? mě taky nikdo nic nedá zadarmo, ale nikomu nic nedlužím…volal mi nějaký naháněč duší, prej investujte s naší společností…to víš že jo, řekl jsem mu slušně ať jde do prdele, pochopil, ale tedy vtíravý byl, jakoby jedině on měl ten pravý recept…už jsem z toho vyrost, už nejsem tak lehce ovlivnitelný, aspoň doufám…mám špagetové období, ještě větší než normálně, prostě jsem na tomhle jídle závislej, nevíte někdo proč?
Celebrity
Zvládnu vypít flašku vína na posezení, za večer? Zvládnu… Nalil jsem si první sklenici, Italský Merlot ročník 2007, a zase musím říct, že Itálie mi moc nechutná, a že koupě byla chyba. Ale pil jsem horší, to je fakt.
Celebrity… Začínám se prokousávat díky mé práci k nim. Jací někteří z nich opravdu jsou? A proč se perou? Do dvou měsíců to budete vědět.
Já jsem jen maková palice, ze které bych zrníčka navlékal na šňůrku, a dal ji jen jediné, mé vlastní celebritě, mé vlastní pohádce. Už spíš?
Jen zrnka písku
Vytáhl jsem velký větrák, už to nešlo vydržet. Ale jinak, mám takové počasí rád, mám rád teplo, mám rád horké čerstvé celozrnné housky se zrníčky na povrchu, které jsem koupil dnes ráno v obchodu. Mám rád když usínám vedle někoho, s kým je mi dobře, i když statut toho člověka je jinde, než si asi teď mysllíte. A taky bych chtěl usínat vedle úplně někoho jiného, ale asi nemůžeme mít vše co chceme…
Měl jsem šílené sny, utíkal zamotán do nějakých drátů, kolem samé výbuchy, bylo nás hodně, ale nakonec jsem přežil. Část z ostatních ne a já ano jen díky tomu, že mě někdo odstrčil stranou ať jdu mimo, věděl, že se to stane. Bylo by to nadlouho to napsat vše…
Zkouším ScribeFire pro publikaci článků na webu, zatím mi nic nevyhovuje, jelikož vždy se objeví něco, co nefunguje správně, tak uvidím.
Konvička plná citů
Víš, blázni se mohou i milovat, ale nakonec je stejně strhne velká voda a je to jako letošní povodně, mrtvá zvířata, zpustošená zem, a kolem plno vody…je slaná jako moře, a nad hlavama nám krouží supi, kteří čekají na svou mršinu…pomeranče už dávno někdo otrhal, teď se koukám jen na pár zlomených větví a volám do kanálu proč…jedno proč a milión otázek…a já znám jen jednu odpověď…kdyby mi teď na lžičce donesli trochu cukru, věděl bych co s ní, zapálit, rozmíchat v modrém absinthu, a vypít až do dna…piju, ale něco jiného…chutná to hořce a nutí mne to psát slova…dal bych si limonádu s bublynkama a pár sudů v trávě, smích který nikdy nezmizí, a pohled který nikdy nevybledne…proč nejde udělat instantní láska? otevřít sáček, vsypat do hrníčku a zalít horkou vodou…otevřít všechny klece a vypustit na svobodu…freedom…myslím, že svůj čaj budu pít už jenom sám…a prý litujte mě…nechci, ale obvazy ani hojivé masti nepomáhají…eutanázie?
Zpět do práce
Včera jsem dorazil z pětidenního pobytu v Římě. Z nádherného počasí do deště a zimy. Potřeboval bych další dovolenou abych se vzpamatoval z této…
Po příjezdu jsem byl úplně na dně. Po dvou měsících jsem ji napsal. Vyměnili jsme si pár smsek, a zase nastane ticho. Nedokážu víc… Nemám se rád za to jaký jsem.
A teď vzhůru do práce, včera jsem makal dlouho do noci, vlastně až do dnešního rána. Dnes to bude to samé. Minimálně do neděle toho mám tolik, že nevím co dřív. Člověk je pár dnů pryč, a nakupí se toho na dva roky dopředu. By mě zajímalo jak by to vypadalo kdybych si dal dovolenou třeba na dva týdny, no uvidíme, možná že se to povede otestovat, ale tedy ten návrat si raději ani nepředstavuji.
114
Zákaník přede mnou zaplatil u pokladny 114 korun. Přišel jsem na řadu já, a… Jak velká je pravděpodobnost, že mi cena za zboží (asi 6 položek) vyjde úplně stejná? Byla snad ta pokladna nastavena na toto číslo?
„Výběr firmy, která ovládne likvidaci starých ekologických škod – má to být zakázka státu za 114 miliard.“
„Projekt OC 114 – Fyzikální modelování transportních procesů v mikrometeorologických proudech.“
A to je tak asi vše co se rozumného dalo na toto číslo na internetu vyhledat.
Náhoda? Jen tak v rychlosti co mě napadlo:
- za 114 dní umřu
- dožiju se 114 let
- zabiju se v autě při rychlosti 114 km/h
- řeknu 114 slov na jeden nádech
- než dnes usnu spočítám 114 oveček
- 114 krát za život vyslovím číslo 114
- mé bowlingové skóre bude 114
- 114 bude číslo mého pátečního letu
- ne 42, ale 114 je správná odpověď
…
Jde to, ale dře to
Psal jsem o schůzce, trvalo to delší dobu, vyjednávání. Ale už je to u právníků, a až na tom budou naše podpisy, tak to bude definitivní…
U voleb jsem nebyl, trochu mě to mrzí, ale nechtěl jsem kvůli toho cestovat na druhou stranu republiky. Průkaz jsem si nevyřizoval, ale kvůli těm následujícím to asi udělám.
Plno práce, nestíhám. A to za 9 dnů vypadnu na necelý týden mimo republiku. Ale těším se, hodně :)
P.S.: Před týdnem mi psala, mlčím… A myslím na ni každý den.
Děje se…
Objektiv dorazil, vyšlo to až napodruhé, první eshop po 14 dnech na mou výzvu jak to vypadá vůbec nereaguje, telefon mlčí. Objednal jsem tedy z jiného obchodu a za pár dní jsem to měl i s osobním dovozem. Sigma 17-70 je fajn kousek, ale budu se s ní muset trošku více sžít.
Pustil jsem se do Lostu 5. série. Během víkendu jsem dal polovinu, je to závislost.
Zítra mám schůzku, domluvena večer pěkně narychlo, docela jsem z toho paf. Tak snad to bude příjemné. Důležitější bude ale úterý, pracovní schůzka se bude týkat prodeje jednoho projektu, mám docela velké oči, ale tak uvidíme s čím na nás přijdou. Navíc jsem pohnul trošku s dalším projektem a stanovil cíl na letošek, tak se nechám překvapit.
A jinak…asi jsem se smířil, aspoň z té větší části, někde hluboko to tam pořád je,cítím, ale…je líp.
Podléhám
Víkend byl nekonec krásný, hezký sobotní večer i noc i ráno i dopoledne. Ale stejně, je to pořád málo a mám chuť vykřiknout, že život stojí za hovno a že lepší to už nebude. Měl bych na sobě víc zapracovat, ale bude to k něčemu? Nemyslím si to a podléhám pesimismu…
1:11 – 3 kafe za den v sobě, a musím pracovat…a bzzz.
Skleróza
Skleróza nebolí, jen jsem tahal foťák zbytečně, ono bez baterky se toho moc nafotit nedá. Ale tak jsme se aspoň prošli a příště vezmu nový objektiv, snad už brzy dojde.
A jinak, koukal jsem na staré fotky, protože jsem ji předtím viděl dvakrát. Podoba podoba podoba. Nejde to. A po nás potopa… Jak zapomenout? Jak naučit sklerózu být při ruce na požádání? Paní, nesu Vám spaní.
