patos – blog (ne)vzrušeného stavu (bez)tíže

Dali jsme slovu meč a ono zabíjelo. Vypisuju se z podoby o všem i o ničem (převažuje to druhé).

Havíři na cestu

Únor 7th, 2010. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.

A když se zavřou černá oblaka
a jednomu se uleví těsně před cestou
v každé ruce ho svíraj srdce co prosí aby ještě chvíli
dýchal…

***

Naposled zahrát si v kostky
poťouchle se usmát
protože náš smích tě baví
a přiložit pod kotel aby nám bylo teplo

Mrzí mě jeden den který chybí
ale je to jen lítost a doufám
že je ti tam dobře
a že ti padaj samé šestky

Nemám slov pro poezii ztráty
nemám slov pro tu rovnováhu
co štěstí
přeměňuje v zármutek

Podařil se vám vytvořit ostrov
kde každý může být hvězdou
která nikdy nezhasne
…děkuji

***

Zítra bude na malém městě poprask
protože až všichni budou číst o tvém odchodu
budou vědět o koho jde

A až zazní kostelní zvony
nad hlavami mnoha lidí, co tě měli rádi
usměju se…za tebe

Čtěte také:

Vlož komentář