patos – blog (ne)vzrušeného stavu (bez)tíže

Dali jsme slovu meč a ono zabíjelo. Vypisuju se z podoby o všem i o ničem (převažuje to druhé).

La Traviata

Březen 1st, 2010. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.

Pomalu
v zaplněném sále
zhaslo světlo
a v tónech malých smyčců
rozehrála se černobílá scéna plná barev

Zpěv
co vám místy vyrazí dech
a hudba
která vám nechá pusu dokořán

A když ve druhém dějství
nastoupí starší Germont
a zakončí to polonahá scéna
cítíte ty obrazy
až do morku kostí

Kdysi byli jen dva zoufalci
hledající správná místa v první řadě
místo nich
soprány smrti
v závěru

Vše protkáno skutečností
a zbloudilou myšlenkou
příběhem
kterému jsem rozuměl
a který jsem kdysi hrál

Čtěte také:

Vlož komentář