Slavíci
Srpen 24th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
V malém domku z ostruží
touha tepe zpod kůží
v zimě smích
v létě hřích
Stopy z písku v předsíni
na šachovnici jediní
babočka admirál
dáma a její král
Pohlazení z malých rtů
vůně pekla bez čertů
volají svá jména
v naručích schoulená
Bedrunka však mlčky mává
není takhle hmyzožravá
že raději má jiný směr
láska, ta je nad poměr
Ze slzavého objetí
prach se mění v staletí
s mizejícím odlivem
slábnou hlasy, studí zem
Navěky už v rubáši
sami sebe nesnáší
prázdné slzy křičící
do ticha jak slavíci
A přesto ve svých zvláštních snech
doufají že změní běh
že v létě hrát si budou dál
vždyť takový je život, tak kdo by se ho bál
Nejnovější komentáře