Tarot
Srpen 18th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.
Napíšu pozpátku pár jednoduchých vět
jen aby vnitřní vesmír potichu řádil
a v koutě z rozbitých střepů lepil zrcátka
Jsem slepý a v odrazech vidím pouze malé úsměvy
ty velké zůstaly na pískovišti
kde stavěli jsme po nocích pohádkové paláce
A pak přišel sirény příliv
a slaná voda smetla křišťálová zrnka
která znamenala štěstí v našich představách
Hejna racků nás už nezdraví
vzali nám náš vlastní dech
a naše těla nechali ležet pod útesem
Jezte veškerá hyeno
chutnejte si na tom mém
zlaté rybky už totiž nikdo neloví a kartářkám došla trpělivost
Ve tmě sám…umírám…
Nejnovější komentáře