patos – blog (ne)vzrušeného stavu (bez)tíže

Dali jsme slovu meč a ono zabíjelo. Vypisuju se z podoby o všem i o ničem (převažuje to druhé).

Z otevřeného okna…

Říjen 19th, 2009. Publikováno v rubrice Poezie. Žádný komentář.

Z reklamy na barvené ticho
sedřené kožní náměstí
drobné tetování na břicho
spolu zakopávaj o štěstí

Mandlové oči nezvedne
má přece vlastní hlas
se střechou okolo staženou
jezdí na červenou v nás

A když svítání znenadání
rozpustí večerní stín
prodlouží se rosa skrání
malovaný básnířky splín

V trávě místo snídaně
hliněné boty s podpatky
melancholický úsměv do dlaně
schovaný za zrcátky

Na zastávkách po nocích
bloudí a hledá svá jména
a na snášejících se oblacích
je ukřižována…zatracena

Občas, když vítr se záclonou si hraje
a vůně čerstvých kaštanů je vodopád
navlékne šaty, posune čas, potichu šeptaje
protože taková je ona, a stejný je i listopad

Čtěte také:

Vlož komentář