Konvička plná citů

Víš, blázni se mohou i milovat, ale nakonec je stejně strhne velká voda a je to jako letošní povodně, mrtvá zvířata, zpustošená zem, a kolem plno vody…je slaná jako moře, a nad hlavama nám krouží supi, kteří čekají na svou mršinu…pomeranče už dávno někdo otrhal, teď se koukám jen na pár zlomených větví a volám do kanálu proč…jedno proč a milión otázek…a já znám jen jednu odpověď…kdyby mi teď na lžičce donesli trochu cukru, věděl bych co s ní, zapálit, rozmíchat v modrém absinthu, a vypít až do dna…piju, ale něco jiného…chutná to hořce a nutí mne to psát slova…dal bych si limonádu s bublynkama a pár sudů v trávě, smích který nikdy nezmizí, a pohled který nikdy nevybledne…proč nejde udělat instantní láska? otevřít sáček, vsypat do hrníčku a zalít horkou vodou…otevřít všechny klece a vypustit na svobodu…freedom…myslím, že svůj čaj budu pít už jenom sám…a prý litujte mě…nechci, ale obvazy ani hojivé masti nepomáhají…eutanázie?