Omalovánky

Ponocuju, v poslední době nějak moc často. Nechci číst některé věci a přesto čtu. A moje ostružina si odjela. Ale nevadí, držím se. Poslouchám nějaké německé rádio, docela dobře hrají. Hledal jsem na internetu designové inspirace, něco jsem zkusil, ale mám z toho smíšené pocity. Asi budu muset začít od začátku. Mám čas, nemusím spěchat. Žvýkám meloun a přemýšlím jestli jít spát anebo ještě ne, myslím že ještě chvíli budu vzhůru. Do té doby než odpadnu. Asi to dělám záměrně, než se třeba převalovat a nechat hlavou honit tisíce myšlenek, raději počkám až budu na pokraji a pak se propadnu do sladkého nevědomí. Chtěl bych nevědět, neznat, zapomenout, ozvala se a připomněla dobu před rokem, proč? Vím moc dobře jaké to bylo a jaké to už nikdy nebude, chci vrátit čas. A nechci na to myslet, myšlenky zabíjí. Půjdu si něco pustit, anebo namalovat na stěnu pár obrázků, pár cákanců, pár teček. A možná na to vezmu vajíčka, velikonoční, a hodím je na stěnu, stejně jako to kafe, ale to bylo nechtěně. Kofeinová omeleta.