Ránem kouzlo odchází

Stál jsem zoufale na poště v jedné frontě ke dvěma okénkům. Potřeboval jsem jít ke dvojce, k odeslání balíku. Stála tam žena s hromadou obálek.  Předbíhali mě další a další, až se nakonec pošťačka u č.1 rozhodla, že ten balík převezme ona. Asi na mě nebyl moc hezký pohled, stál jsem tam jako bezmocná hromádka neštěstí. Nic jiného ale nezbývalo. Nemám rád pošty. Pokaždé tam strávím mládí i stáří.

Mám chuť se opít. Mám chuť spát. I přes to kafe se šlehačkou. Ale nejde to, musím ještě něco dodělat a měl bych číst a pokročit ve svých znalostech. Trošku úsměvu mi vykouzlí vědět, že mám v kuchyni čerstvé koblihy z dnešního rána. Takže už vlastně tak moc čerstvé nejsou. Ale i tak, docela blbost, ale má své kouzlo. Ještě tak úplně neodešlo…